Pořádat tábory mě stále baví. A dává mi to smysl.
Když se s někým dáte do řeči o dětských táborech, často se konverzace stočí k veselým historkám – noční bojovky, první lásky nebo krásné večery s kytarou u táborového ohně. Pro Miroslava Topinku jsou však tábory mnohem víc než nostalgické vzpomínky. Je to životní mise. Už přes 35 let tábory organizuje a dodnes o nich mluví s jiskrou v oku, která vás nenechá na pochybách, že jeho práce mu přináší stále radost.
Když práce voní po ohni a lesu
Mirek mluví o táborech s klidem a samozřejmostí někoho, kdo ví, že dělá správnou věc. „Tábory nejsou jen o hrách a perfektním programu,“ říká. „Jsou o tom, že děti mají konečně prostor být samy sebou. Bez mobilů, bez filtrů, bez neustálého tlaku na výkon.“ Jeho slova rezonují s každým, kdo zažil opravdový tábor – venku v přírodě, s přátelstvím, které se rodí v lese, a hlavně s pocitem svobody, který žádná mobilní aplikace nenahradí. Za ty roky se tábory pod jeho vedením staly letním domovem pro mnoho tisíc dětí. „Největší odměnou pro mě ale stále je ten moment, kdy se k nám již jako dospělí vrací, tentokrát už ale v roli vedoucích. To jsou chvíle, kdy si řeknete, že to, co děláme, má opravdu smysl. Hlavně je to důkaz, že táborová zkušenost formuje osobnost a nedá se na ni jen tak nezapomenout. Radost, kterou jako děti prožívaly, chtějí předávat dál – nové generaci táborníků.“ Mirek ostatně dobře ví, jaké to je. Jako dítě jezdil na tábory, později jako praktikant a následně vedoucí. A když v devadesátých letech přišla možnost vést tábory po svém, neváhal ani chvíli.
Dnešní děti to nemají jednoduché
Mirek není typ, který by kritizoval „dnešní mládež“. Spíš je tichým pozorovatelem. Všímá si, že dnešní děti vyrůstají v prostředí, kde jsou neustále pod tlakem. Musí podávat výkon ve škole, obstát mezi vrstevníky, držet krok se světem sociálních sítí a „dokonalých profilů“, které mohou být náporem na psychiku a křehké sebevědomí. „Tábory vnímám jako protiváhu tomuto trendu. Jako místo, kde mohou děti zpomalit, nadechnout se a být přijímány takové, jaké skutečně jsou. Když dětem dáte důvěru a dovolíte jim dělat chyby, uvidíte, jak rozkvétají,“ říká s úsměvem. Právě tahle opravdovost je důvodem, proč jsou jeho tábory tolik oblíbené. „Nejde o dokonalost, ale o zážitky, které mají hloubku.“
Lidé s nadšením jsou duší každého tábora
Organizace tábora není jednoduchá. Je za tím spousta neviditelné práce – povolení, rozpočty, logistika a velká odpovědnost. A k tomu desítky dětí, které mají víc energie než elektrárna. Přesto Mirek mluví s lehkostí a úsměvem. „Jo, je to náročné. Ale když večer sedíš u ohně, slyšíš smích a cítíš, že jsou děti šťastné, v tu chvíli víš, že to všechno stálo za to.“ Velkou oporou jsou pro něj vedoucí, kteří se rok co rok vracejí. Věří, že právě oni tvoří srdce každého tábora. „Tábory by nemohly fungovat bez lidí, kteří do nich vkládají kus sebe. Důležité je mít kolem sebe tým, který věří v to, co dělá, všechno ostatní se totiž dá naučit.“
Dětské tábory jako malá škola života
Na táboře se děti často naučí to, na co ve škole čas není – spolupracovat, být ohleduplní, nést odpovědnost nejen za sebe, ale i za ostatní, pomáhat si navzájem a radovat se z maličkostí. „To jsou dovednosti, které se hodí v životě úplně každému,“ říká Mirek. A má pravdu. V dnešní uspěchané digitální době občas všichni zapomínáme, jak důležitá je opravdovost, smích a trocha toho kouře od táborového ohně.
